Ve specializovaných prodejnách najdeme velké množství příslušenství určeného především pro ručně vyráběné doutníky. Ty totiž vyžadují důkladnou péči. K dispozici jsou pro ně nejrůznější gilotinky, ořezávače, vyštipávače, pouzdra, zvlhčovače, přenosné humidory a speciální zapalovače.
Každý kuřák doutníku má svůj zavedený rituál, jak odstranit tu část doutníku, která se vkládá do úst. Je to rituál natolik osobní, že se jen těžko určují správné a špatné metody. Spíše mějme na paměti zásadu, že doutník se snažíme ořezat tak, aby se nepoškodil a aby maximálně vynikla jeho chuť.
V zásadě rozlišujeme tři hlavní způsoby ořezávání. Nejběžnějším způsobem je oříznutí doutníku ořezávačem na plocho. Ořezávače mají většinou tvar ruční gilotinky, a to buď jednobřité nebo dvoubřité. Dvoubřité gilotinky jsou sice cenově dražší, ale zato jde s jejich pomocí doutník lehce oříznout. U jednobřitých gilotinek se může doutník vzepřít a při ořezu jej můžete poškodit. Gilotinky lze s úspěchem používat na všechny klasické velikosti doutníků, ovšem rozevření nože je limitované. Univerzálnější jsou nůžky různých velikostí, které mají větší rozpětí a mohou oříznou i takový doutník jakým je například Stanislaw Jumbo. Nůžky můžeme lépe udržovat, není u nich tak krkolomné čištění jako u gilotinek. Gilotinkami či nůžkami ořízneme doutník asi 2 mm od konce. Jestliže je doutník zakulacen, ořízneme jej v místě přechodu ohybu do jeho špičky. V případě, že doutník ořežeme více, budou nám částečky vnitřních listů vbíhat do úst. Proto je ideální, když nám část krycího listu drží doutník pohromadě.
Další způsob ořezání doutníku je tzv. klínovým řezem. V hlavičce doutníku se vyřízne klín ve tvaru V. Tento způsob ořezání odkryje část povrchu doutníku, což usnadní tah. Pozor, při nesprávném kouření může být kouř takto ořezaného doutníku v některých případech horký a bude se produkovat více popela. Doutník totiž bude rychle prohořívat středem.
Třetím způsobem je vyříznutí vrchu doutníku kruhovým nožem, kdy vznikne řez zvaný býčí oko. Nicméně i zde platí zásada nedělat otvor příliš hluboko, protože suchý vzduch a kouř půjde prostředkem doutníku a kouř bude opět velmi horký. Zkušený kuřák doutníku dělá řez sebejistě a rychle jako chirurg. Řez musí být hladký.
Někdy se může stát, že i doutník, který je správně oříznutý, má špatný tah. Takový doutník byl pravděpodobně příliš utažen v továrně. Většina doutníkových manufaktur má speciální přístroje na zkoušku tahu, ale každý doutník je ručně vyrobený originál a nemusí být vždy stoprocentní. Bohužel se s takovým doutníkem nedá nic dělat, raději jej odložte, než se trápit. Doporučuji se spolehnout na dobré a zavedené značky, kde jsou tyto případy spíše ojedinělé. Zcela opačným jevem může být doutník, který hodně rychle prohořívá. To nám signalizuje, že tabákové listy nebyly řádně stlačeny a proto má doutník nadměrný tah.
Když jsme doutník správně ořezali, měli bychom jej i dobře zapálit. K tomu nám může dopomoci speciální doutníkový zapalovač. Takový zapalovač má většinou dvojitý plamen, který lze regulovat. Oblíbené jsou například japonské zapalovače Corona, ale můžete si vybrat i cenově příznivější Colibri či Ronson. Někteří kuřáci doutníku dávají přednost pouze delším doutníkovým zápalkám. Doutník lze zapálit i proužkem cedrového dřeva, které najdeme v každé doutníkové krabici.
Přenášení doutníků
K přenášení doutníků nám slouží nepřeberné množství pouzder z kovu, kůže, dřeva či umělé textilie. Většina pouzder se vyrábí na dva až tři doutníky určitého tvaru, například kožené pouzdro Robusto na dva doutníky. Doutníková pouzdra mají přesné velikosti, které zaručují, že v nich doutníky dobře sedí a zbytečně se nepoškozují. Proto je důležité si ujasnit, jaký tvar doutníku kouříte nejraději. Nejoblíbenějšími tvary jsou robusto a corona.
Je však třeba připomenout, že doutníková pouzdra doutník pouze chrání, ale nezvlhčují. Tuto službu zajišťují cestovní humidory. Na našem trhu najdeme cestovní humidory např. od firem Dunhill, Brebbia a dalších. Většinou jsou v kombinaci kůže a dřeva. Do cestovního humidoru však naskládáme pouze omezený počet doutníků, přibližně 10 až 12 kusů, podle velikosti.
Pro uchovávání většího množství doutníků nám slouží kazetové či skříňové humidory. I zde je nabídka značně široká. Měli bychom však hledat kvalitní humidor, který je vyložen cedrovým dřevem. Měl by určitě obsahovat zvlhčovací zařízení, popřípadě i vlhkoměr.
U humidorů nesmí dojít k hermeticky uzavřenému prostředí, protože doutníky po delší době zatuchají a plesniví. Proto se doporučuje humidor pravidelně větrat a doutníky v něm kontrolovat. Péče, kterou věnujete doutníkům se vám určitě vyplatí.
Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík