Uvěřejňujeme jeden ze starších rozhovorů s Michaelem Parksem, který má i dnes zajímavý obsah. Otázky klade Lubo Bobek.
L:
Ahoj Michaele. Jsem rád, že jsme se dostali k rozhovoru, na který jsme se oba už dlouho těšili. Takže začneme hned s jedním speciálním tématem, které rezonuje v mnohých milovnících dýmky – Chicago Pipe Show 2005. Pokus se zesumírovat svoje dojmy a přínos této události roku ve světě profesionálních výrobců dýmek. Někteří významní tvůrci se této události nezúčastnili. Trever Talbert dokonce zveřejnil svoje prohlášení, proč se této Show 2005 nezúčastnil. Jiní, jako například Rainer Barbi a Paul Becker do Chicaga přiletěli, protože to považují za důležitou událost svého profesionálního života. Takže co tě na Chicago Pipe Show 2005 nejvíce zaujalo, v čem jsi shledal jeho pozitiva, jaká negativa ho poznamenala a které trendy do budoucnosti se tam podle tebe prezentovaly?
M:
Chicago Pipe show 2005 byla fantastická, tak jako každý rok. Být tam znamená čerpat znalosti v centru dění. Lidé, kteří mají know-how, stojí vedle vás a všichni vypadají jako nadšenci. To dělá z Chicago Pipe Show úžasnou událost. Nejvíce na mě letos udělala dojem účast mladých výrobců dýmek. Rád bych zdůraznil trend, který ukazuje, že zájem o tvorbu dýmek stoupá. Myslím, že je to proto, že lidé objevují, že je to něco, co jim přináší
potěšení a uvolnění, a když se nad tím zamyslíme, může to být i přínosné. Někteří z těchto řemeslníků se chtějí stát profesionály, pro jiné je to způsob občasného přivýdělku a někteří prostě tvoří dýmky pro potěchu. Zajímavé je, že je to skupina lidí různého stáří a původu. Ale nejdůležitější je ta pojící nit znalosti tvorby dýmek a její sdílení. A je to společnost opravdu znalých, což potvrzují jejich dýmky. Jestli je něco na Chicago Pipe Show negativní, tak snad že by mohla být větší!
L:
Jeff (Gracik – Alan Pipes) mi říkal, že tam s Tebou strávil hodně času, což mě potěšilo. Takže bych se tě rád zeptal na mladé začínající výrobce dýmek: které ze světových mladých výrobců považuješ za naději budoucí tvorby na světové dýmkařské scéně?
M:
Stephen Downie je nový a kreativní. Jsou tu také John Crosby, Rad Davis, Love Geiger, Jeff Gracik, Jack Howell, Gregor Lobnik, Kjeld Sorenson a mohl bych ve výčtu dále pokračovat!
L:
Od této problematiky bychom mohli přejít ke jménům výrobců dýmek, kteří na tebe nejvíc zapůsobili a svou prácí možná i ovlivnili. Vím o tom, že si, krom jiných, vážíš práce Teddyho Knudsena, Baldo Baldiho a Julia Vesze. Abych řekl pravdu, i já jsem často jmenoval tato jména na našem dýmkařském fóru, přičemž Teddyho uvádím společně s tvorbou Kenta Rasmussena pro jejich podobnost vnímání tvorby jedinečných tvarů. Baldiho jsem uváděl ve spojitosti s jeho tvarovou odvahou hlavně při tvorbě shapes „Homage to Salvador Dalí“ a „Homage to Antoni Gaudí“, kde používá odvážnou měkkou formu přecházející až do komory, nebo geometrické motivy vycházející z Gaurídho architektury. A Julia Vesze jsem uváděl vícekrát ve spojitosti s jeho Raindropem. Čeho si tedy na těchto světových výrobcích dýmky nejvíce vážíš a v čem jsou pro tebe jedineční?
M:
Dýmky těchto mistrů jsou ohromující. Popravdě řečeno, každá dýmka, na které je něco zajímavého, mě může inspirovat, takže nacházím inspiraci u všech tvůrců dýmek.
Velmi propracované jsou dýmky Teddyho Knudsena. Barva jeho světlého moření je fantasticky smetanová a jsou tak úžasně vyleštěné, že vypadají měkce. Knudsenovy formy mají také eleganci, vzpomeňte si na jeho Horny a Ulity. Baldo Baldi tvoří silné formy, které mají modernistické prvky a architektonické tvary s vynikající kvalitou kresby. Také Julius Vesz tvoří silná díla, ale jeho tvorba mívá historizující nebo starobylý nádech. Za další vlivné výrobce dýmek považuji Poula Ilsteda, jehož tvary jsou odvážné a rozpoznatelné, zejména Horny a Buldoky. Design Larse Ivarssona upomíná na přírodní tvary. Zdá se mi, že tyto tvary do dýmky nenásilně vkládá a stylizuje. Některé dýmky z tvorby Rolanda Negoity také znázorňují přírodu, ale s větším realismem, než u Ivarssona, což můžeme vidět třeba v texturách a tvarech. Nicméně Rolando také tvoří nádherné dýmky modernistických a geometrických stylů. Tvorba Kenta Rasmussena posouvá hranice původních dánských tvarů. Jeho dýmky v sobě mají sílu a přitom jednoduchost, jako ornamenty pravěkých kmenů. A ještě k tomu jsou technicky ohromující. Další dva výrobci dýmek, kteří patří do mého výčtu, a zmíním je později v rozhovoru, jsou Tom Eltang a Lee von Erck.
L:
Určitě dobře znáš kanadskou a americkou dýmkařskou scénu, zeptám se Tě rovnou na řemeslníka, kterého vzpomínám nejraději a nejčastěji. Jméno Lee von Erck Ti je důvěrně známé. Proto bych se od tebe chtěl dozvědět o něm, tvoje hodnocení jeho jedinečnosti a také něco o způsobu zpracování dřeva metodou „oil curing“, kterou používá i starý pán Luigi Radice a několik dalších. Jak se to přesně dělá a v čem spočívá kouzlo této metody? Když jsem kdysi udělal pár dřevěných šperků, dal jsem je do vroucího oleje a po chvíli dostaly výbornou barvu, daly se leštit a nebyly mastné. Byl to trik výtvarníků – šperkařů, kteří pracovali se dřevem. Dělá se to podobně? Pokud vím, Trever Talbert Poslal na dýmkařský test Martinovi Farrentovi a Erwinovi Van Hoeovi po čtyřech dýmkách, mezi nimiž byla i dýmka „oil curing“ a oba ji hned vyřadili pro její odlišnou chuť. Jaký je tvůj názor na tuto problematiku?
M:
Lee von Erck byl pro mě mentorem. Setkali jsme se na mojí první pipe show a od té doby jsme přáteli. Vždy byl štědrý na rady. Lee podporuje dýmkaře a dýmkařské kluby tím, že navštěvuje tolik pipe shows, kolik jen každý rok stihne. Každý rok cestuje do Japonska a stává se z něj tak mezinárodní legendou. Jako výrobce dýmek si Lee definoval svůj jasný styl: dlouhé spirály a přírodní tvary. Jeho dýmky mají duši. Je to velká osobnost a skvělý přítel.
Co se týká „oil-curingu“, v začátku ovlivňuje chuť tabáku. Podle mého názoru je používán ke zmírnění chuti zakuřovaného briaru. Leštěný, olejem nebo jinak ošetřený vnitřek hlavičky předchází přimíšení kouře z briaru do chuti tabáku. Po ošetření olejem se briarová vlákna nasytí a nepálí se, jako neošetřená, a přitom karbon se tvoří stejně dobře. Techniky ošetřování olejem Lee von Ercka, Radice nebo Billa Taylora, například, jsou často střeženým tajemstvím a já je neznám.
L:
Dál bych se ještě rád zeptal na způsob tvorby spirály, kterou má Lee pefektně zvládnutou a v tvé tvorbě tento motiv dosahuje high end dokonalosti. Osvojil sis její tvorbu přímo od Leea? Nějak se mi zdá, že spirálový motiv se nejčastěji objevuje právě v tvorbě výrobců dýmek z amerického kontinentu.
M:
Původně byla moje spirála spojena se Charatanem, protože moje první dýmka se spirálovitou troubelí byla vyžádána sběratelem Charatanu. Což zapadá do původu Spirály v Severní Americe. Nicméně, viděl jsem spirálu i u Rainera Barbiho nebo Luigi Radiceho. Poté, co jsem vyrobil několik spirálovitých troubelí, probíral jsem techniku s Leem. Lee spirálu přizpůsobil
tak, že zajímavě obtáčí hlavičku. Ve své práci spirálu pro každý shape přizpůsobuji a typ spirály záleží na dýmce. Jako dobrý příklad mohu uvést hladký straightgrain „Poker Sitter“ se spirálovitou half bent troubelí. Stejně jako Lee mám i já rutinní postup, kterým spirálu vytvářím. Můj je kombinací pilování, rotačního opracovávání a broušení (ne nezbytně v tomto pořadí). Lee by ti možná svůj postup prozradil… Ale raději se ho zeptej sám.
L:
Další výrobce dýmek, který má opravdu vysoké postavení v žebříčku světových výrobců dýmek, je Tom Eltang. Přitom Tom není žádný uzavřený „Důležitý Mistr“, ale člověk, který se rád setkává s mladými výrobci, o kterých si myslí, že mají velkou budoucnost. Navštívil v dílně Cornelia Mänze, Rolanda Negoitu, věnoval se na letošní Chicago Pipe Show našemu společnému příteli Jeffovi, atd. Stejně tak výborný mladý rakouský dýmkař Martin „Tine“ Steinthaler, žák Petra Matzholda a architekt, má od Toma Eltanga mnoho dýmek a samozřejmě si také tohoto výjimečného řemeslníka náležitě váží. Možná znáš jeho fotky z otevření Tomovy dílny a obchodu. Proto každá událost, která je Tomem organizovaná (například otevření nové Tomovy dílny nebo 30. výročí jeho tvůrčí existence), je poctěna velkým počtem výjimečných dýmkařů. Jak ses s ním seznámil ty a jaké stopy zanechal tento tvůrce ve tvé tvorbě?
M:
Mám Toma rád, je to přátelský chlapík a vynikající řemeslník. Spolu s Tomem jsme byli představeni na Richmond Pipe Show před několika lety a od té doby jsou naše zkušenosti předmětem diskuzí při našich setkáních na každé show, kde se potkáme. Jeho komentáře a kritika jsou vždy přesné. Pipe shows mi umožnily setkání s tvůrci dýmek, kteří mě toho o řemeslu tolik naučili! Když řeším jako řemeslník nějaký hlavolam, často nacházím řešení ve slovech jiného tvůrce. Odpovědi se mohou vyloupnout zničehonic, ať se ptáš na něco konkrétního nebo ne. Prostě někdo vysvětluje, jak při něčem někdy postupoval a najednou PRÁSK, je to tam, ani jsem se neptal a dostal jsem odpověď, kterou jsem hledal! Někdy má tyhle odpovědi Tom. Na Tomovi mě nejvíce zaujalo, jakým způsobem popisuje dýmky – jsou to zároveň umělecká i pečlivě vyprojektovaná díla. Je zřejmé, že jsou pro něj oba aspekty důležité, ale přitom se od sebe odlišují. A tak díky němu jsem sám začal kriticky nahlížet své dýmky a aplikovat na ně umělecké principy. Předtím jsem promýšlel jen technickou stránku a umělecká rozhodnutí byla jen intuitivní. Teď své dýmky stejně tak promýšlím podle jejich estetických součástí, jako jsou tvar, barva, vyváženost, povrch atd…
L:
Abych řekl pravdu, tvoji inovativnost často vzpomínám společně se dvěma dalšími jmény, která pro mě také znamenají velmi vysokou kvalitu. V první řadě je to Rolando Negoita (který si stále udržuje velice vysokou výtvarnou úroveň), jehož tvorbu velice bedlivě sleduji a dále velice zručný a tvořivý Trever Talbert, který se v roce 2002 přestěhoval z Ameriky do Francie. Tento dokázal v různých směrech tvorby prezentovat svoje mimořádné schopnosti, ať je to kategorie skulpturálních Halloween dýmek (například „Mountains of Madness“), kvalitně pískovaných kusů (jako například „Oceanic“), nebo jeho vlastní shapes (například „Helix“ atd.). Trever dělá i klasické shapes, Rolando nikoli. Ten je věrný vlastnímu rukopisu. Minulý rok ovšem vyhrál soutěž na design dýmky pro firmu Butz-Choquin s klasickým shapem šikovně modifikovaným do negoitovské osobitosti a jedinečnosti. Mají tito pipemakeři nějaký vliv i na tebe? A znáš se s nimi osobně?
M:
Rolanda znám, je to přátelský chlapík a má bodrý náhled na krásná umění. Jeho tvorba si zachovává osobitou integritu. Každá jeho dýmka je jedinečná a přitom věrná jeho konceptu.
Také Treverova tvorba je skvělá a bylo zajímavé sledovat vývoj jeho nové série. Podle mého má pro Fantasy skvělé pochopení.
L:
Přejděme k japonské tvorbě. Ty znáš můj esej o shape Blowfish, ve kterém na konci vzpomínám mistra Hiroyuki Tokutomiho a jeho mimořádné Blowfish koncepty. Ovšem jsou ještě další mistři, jejichž tvorba je mimořádně kvalitní a má japonskou duši. Jako například mistr bambusu Smio Satou, dále Takeo Arita (povoláním architekt), jehož profese se odráží v mimořádně designovaných shapes, anebo často extrémní, ale velmi zručný Kei’Ichi Gotoh. Jaký je Tvůj vztah k japonské tvorbě a v čem tě dokáže inspirovat?
M:
Ta „Japonská duše“ je podle mého duch. Je to jasný projev vlivu kultury na design dýmek. Myslím, že každá kultura má svůj vizuální jazyk. Jsou to představivost a asociované významy vizuálního jazyka, které hrají roli v definici kultury. Ve světě dýmek vytvářejí různé kultury repertoár různých stylů, například anglický, severoamerický, japonský, dánský, italský, francouzský, německý, styl tradičních holandských hliněnek, rakouských pěnovek, čínský, styl tradičních kmenů… Naštěstí pro mě, jakožto výrobce dýmek, mám možnost všechny tyto
dýmky vidět a nechat se jimi ovlivnit. Vše, co jsem kdy viděl, je ve mně, když tvořím dýmky. Když je navrhuji, rozhoduji se na základě pocitu, co vypadá dobře. A často je to, co vypadá dobře i to, co mám rád! Takže přirozeně i to, co mám rád na jiných dýmkách, je vloženo do dýmek mých.
L:
Snažím se zaobírat mladou generací, jako jsi ty, protože právě tato mladá vlna (a to značně i z amerického kontinentu) začíná vytvářet nové výtvarné pojetí na dýmkové scéně. Proto bych se ve spojitosti se jmény výrobců ještě rád zeptal na Nunnu Ivarsson (kterou jsi potkal na Chicago Pipe Show 2005) a další, kteří podle Tebe patří do této skupiny. Kteří to jsou a jak se ti jevily jejich práce v Chicagu?
M:
Ten výčet je podle mého: Takeo Arita, Jody Davis, Nanna Ivarsson, Todd Johnson, Micheal Lindner a Cornelius Maenz. Sám se také považuji za člena této skupiny tvůrců. Myslím že my, dýmkařští řemeslníci, vytváříme silná a individualistická díla, a naše dýmky jsou dotažené jak po designové, tak po technické stránce. Dýmky, vytvářené touto skupinou, jsou reprezentativní pro nový styl ručně vyráběných dýmek. Myslím, že možnost vstřebat velké množství mezinárodních a historických prací, je to, co ovlivňuje a charakterizuje nejlepší a nejinovativnější tvůrce dýmek dneška. Nannu bylo velmi potěšující poznat, protože mladá žena tuto skupinu nesmírně osvěžuje, a její dýmky jsou skvělé… Což nikoho nepřekvapuje s ohledem na její rodinné zázemí.
L:
Abych ukončil tuto část našeho rozhovoru, ve které jsme se věnovali jiným dýmkařským řemeslníkům a jejich případnému vlivu na tvoji tvorbu, rád bych se tě ještě zeptal na další jména, která ti pomohla, nebo tě ovlivnila při tvém profesním růstu. Tak teda: kteří to jsou a jaký je jejich konkrétní význam pro tvůj růst?
M:
Jose Manuel Lopes, autor „Cachimbos“ (v angličtině „Pipes Artisans and Trademarks“, k dostání na etrafice, pozn. překl.), kompendia řemeslníků a jejich dýmek. Znám jej osobně a příjde mi ohromující, co nesobecky vytvořil svou novou knihou pro celou mezinárodní dýmkařskou společnost. Myslím, že spojil a posílil dýmkařský svět, tím že zkomponoval tak rozsáhlý a důkladný katalog. Dalo to nesmírnou práci, shromáždit a uspořádat takové množství důležitých informací, zařadil všechny, a pak to prostě dal k dispozici dýmkařům.
www.cachimboclube.pt/livro/book.htm
John Tolle, Bill Unger a North American Society of Pipe Collectors (NASPC). Jejich časopis je provokativní, zábavný a udržuje zdravou tradici dýmkové kultury. Jsem poctěn výrobou jejich výroční dýmky roku 2005. www.naspc.org/2005_parks_pipe.html .
Burlington Pipe Club, což je malá a různorodá skupinka kuřáků dýmky. Byl to první dýmkařský klub, do kterého jsem chodil, a vzniklo tam to přátelské spojení.
Kde se prodávají moje dýmky:
Premal Chheda ze Smoker’s Haven, Columbus, Ohio, USA.
www.smokershaven.com/index.asp?PageAction=VIEWCATS&Category=596
Cedric Diggory z Liberty Tobacco , San Diego, California, USA.
www.libertytobacco.com
Maxim Engel z Pipes 2 Smoke, Toronto, Ontario, Canada.
www.pipes2smoke.com/Michael_Parks.htm
Reiji Hachiro z Pipedo, Nishinomiya City, Hyogo, Japan.
www.pipedo.com/pipes/parks_e.html
Safaryan Samvel a Magda z Galereja Gradusov, Moscow, Russia.
www.cru.ru
Cam Schutte z Pipe Show Online, Kansas City , Missouri, USA.
www.pipeshowonline.com/ParksPipes.aspx
Ernie Quintiliani z Watch City Cigar, Framingham, Massachusetts, USA.
www.watchcitycigar.com
L:
Přejděme teď k tvým začátkům. Řekni nám o svém vzdělání, které má evidentně velký vliv na kvalitu Tvých shapes. A pověz nám, jak ses vlastně dostal k dýmce a její tvorbě.
M:
Můj děda kouřil dýmku a její kouření bylo částí jeho osobnosti. Já a můj bratr jsme začali kouřit dýmku v mládí, protože, přes odpor mé maminky, nám oběma jednou k vánocům daroval dýmku a trochu tabáku. Tak jsem se začal všeobecně zajímat o dýmky. Tvorba dýmek se vyvinula z výtvarného umění, které jsem na univerzitě studoval čtyři roky. Poté jsem jeden rok studoval obchod. Tvorba dýmek jako povolání spojila moje nadání a zájmy. Baví mě vymýšlet nové věci a dotahovat je do konce, je to velmi naplňující pocit a často si jej v tomto oboru užívám.
L:
Ve vnímání tvorby shapes máme hodně společného. Myslím, že stejně vnímáme důležitost klasických forem a jejich uplatnění v sériové výrobě. Přičemž chceme jít trochu dál a velmi oceňujeme také dýmky, které mají svoji osobitost a jedinečnost ve formě a její koordinaci s kresbou dřeva. Proto já osobně velmi vysoko hodnotím shapes, které jsou o stupeň výš a už svojí podstatou určují a vyžadují přesné „posazení dýmky do dřeva“, jako je to například u Blowfish, Pickaxe, Elephant Foot, Volcano, Ballerina, Ukulele, některé variace na téma Horn, atd. Prostě shapes, které jsou předurčené pro freehand tvorbu, protože pouze ta je dokáže dokonale realizovat. Řekni nám obšírně o tvém vnímání shapes a co tě nejvíc láká.
M:
Mám rád harmonii a eleganci, tvary připomínající ženské tělo… Řekněme tvary klasické krásy. Nejvíce mě na tvorbě shapes přitahuje ta cesta a objevování. Jednak vždycky sleduji dřevo. Abych dosáhl co nejlepších výsledků, musím neustále znát průběh kresby. Když tvořím, rád vnímám, jak se do dřeva promítá původní návrh. Přemýšlení nad dýmkou tímto způsobem, jako nad sochou, je velmi vhodné pro kontrolu toho, co postupem práce vzniká.
L:
Dost mě překvapil a také potěšil tvůj nový shape Baby Bat, který je zpracovaný na téma Manta. Vidím v této snaze tvoje odhodlání vykročit i do další sféry skulpturálního designu. Hodláš pokračovat v takových vyloženě originálních motivech vycházejících z přírody, jak například Rolando Negoita, který to otevřeně deklaruje? A když jsme u toho, rád bych také připomněl dýmkařskou tvorbu Anne Julie, která se vydala svou cestou a krom sochařského sjednocení náustku s briarovou částí (které je pro ni tak typické), dala dýmkařské scéně i svůj shape Tulip, Damenbein, a taktéž krásně sochařsky pojednanou variaci na téma Panel. Cítím souvislost její tvorby s horní částí tvé krásné dýmky Art Deco, která v elegantnosti těžko najde konkurenci. Mají tyto práce a jména nějaký vliv i na tebe, nebo je to tvůj samostatný vývoj?
M:
Ano, dýmky těchto tvůrců mohou mít vliv, nicméně myslím, že všechny vizuální vjemy mě
mohou ovlivňovat. Rád přebírám tvary z přírody a hodlám v tom pokračovat, ale vlivů je opravdu více. K tvarování svých dýmek nacházím inspiraci všude a ve všem okolo sebe – v životě samotném. Architektura je skvělým zdrojem geometrických tvarů a v jejich spojení mohu vidět například napojení hlavičky s troubelí nebo náustkem. Jak jsem řekl, v tvorbě, myslím, zkoušíme vyrobit věci, které napodobují to, co máme rádi.
L:
O tom, že tvoje Blowfish koncepty stavím na úplně nejvyšší místo ve světové tvorbě, jsme spolu nedávno hovořili. Podle mě jsou o kategorii výš, než ztvárnění tohoto shape všemi ostatními tvůrci včetně Tokutomiho. Jsou předznačením náročného výtvarného přístupu v oblasti sólo kusů, který bude v budoucnosti znalci velmi hodnocený a ceněný. Minule jsi mě potěšil zprávou, že právě pracuješ na dalších kusech, přičemž se snažíš jít v tomto konceptě ještě dál. Takže jestli můžeš, popiš nám nové dimenze tohoto shape, který se právě snažíš přepracovat.
M:
Díky! Než jsem od tebe dostal otázky, dokončil jsem dýmku, která vyhrála „Best Briar Pipe in Show“ na Greater Kansas City Pipe Show v listopadu 2005. Je to velký a částečně Coral rustikovaný Blowfish s vsazeným palisandrovým (cocobolo) dřevem. Posunul jsem kontury a vytvořil konkávní povrchy, abych tento Blowfish ještě více zdůraznil a zprohýbal. Dodalo to shapu pohyb. Můj původní Blowfish byl odvozen od toho S.Bang. Studoval jsem pak variace jiných tvůrců, abych si vytvořil jejich přehled. Důležité při tvorbě tvaru Blowfish je sledovat kresbu briaru a to dává každé dokončené dýmce jedinečnost.
