chází tabák do továrny, kde se ve velkých
„balících“ fermentuje. Jde vlastně
opostupné a řízené kvašení při určité teplotě
a vlhkosti. Teplota však nesmí přesáhnout
60 °C, neboť by se tabák mohl
vznítit. Kvašení je dlouhý proces, který
trvá někdy až 3 měsíce, při kterém se tabák
musí po určité době přeskládat, aby
fermentace byla rovnoměrná a nedocházelo
k znehodnocení tabáku na okrajích
balíku. Poté se tabák dává do žoků a ředitel
továrny na doutníky sám vybírá,
který tabák si chce pro sebe nakoupit.
VÁZÁNÍ DOUTNÍKŮ
Kvalitní vlhké doutníky se vyrábějí pouze
ručně. Každý vazač vyrobí celý doutník
sám a také za něj plně odpovídá.
Nejprve se náplň (filler) sváže vázacím
listem (binder). Připravený svazek se dá
do speciální formy – lisu, kde je asi 30
minut. Po deseti minutách se musí pootočit
o 90° aby nebyl patrný spoj. Znovu
se lisuje. Po skončení lisování je svazek
připravený ke zhotovení krycího
listu (wrapper). Speciálním nožem se vyřízne
a vyrobí hlavička doutníku, kterou
pak při kouření vkládáme do úst (samozřejmě
po její úpravě). Dělá se to proto,
aby doutník tolik nevysychal. Doutník se
krycím listem „utáhne“ a následně ořeže.
Hotové doutníky oříznuté na stejnou
délku se minimálně 2 měsíce skladují ve
speciální komoře se stálou teplotou
a vlhkostí. Zde dochází, podobně jako
u vína, ke snoubení tabáků, což je velmi
důležité pro kvalitu chuti, ale i barvy
doutníku. Teprve potom se na doutníky
dávají prstýnky a doutníky se ukládají
do krabic. Dbá se na to, aby doutníky
v jedné krabici měly stejnou barvu.
Jak je to ovšem s těmi ženskými stehny?
Je to stejná pověra, jako že se má nová
dýmka před zakouřením vypláchnout
whisky. Aby byl doutník řádně „utažený“
je potřeba jej vázat a utahovat na tvrdé
a hlavně pevné podložce. Čili čistě
z technologického hlediska je balení
doutníků na ženských stehnech nesmysl.
Pokud se o tom mluví, jde pouze
a výhradně o reklamní trik. Takový doutník
není totiž kvalitní a vazač, který takto
doutník vyrobí, ho maximálně sám
vykouří. Je zajímavé, že v továrně na výrobu
doutníků obyčejně pracuje 50 %
žen a 50 % mužů. Většinou se dodržuje
zásada, že co si vazač sám vykouří během
směny, to je jeho. Někde dokonce
na závěr dostává jeden doutník na večer.
Platí, že za jednu směnu vazač vyrobí
okolo 120 až 150 doutníků. Nikdy ne
více, neboť pak by byla ohrožena jejich
kvalita. V kubánských továrnách vazačům
doutníků předčítají dokonce noviny
či knihy, aby se nenudili a mohli se
plně věnovat výrobě. Je třeba také říci,
že tabák do vlhkých doutníků se nijak
neochucuje, jde skutečně pouze o přírodní
materiál.
KUBA VERSUS
DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA
Zásadní rozdíl mezi výrobou doutníků
na Kubě či v Dominikánské republice
není. V podstatě se liší tabákovými odrůdami.
Kuba je plně soběstačná a nedováží
ani krycí listy. Na otázku, které
jsou nejlepší, je těžké odpovědět. Je to
jako s vínem, každému prostě chutná
něco jiného.Doutníky z Kuby patří
k nejvyhledávanějším, ale také nejsilnějším,
proto se doporučují pouze zkušeným
kuřákům. Doutníky z Dominikánské
republiky, jako například značka
Stanislaw, jsou podstatně jemnější. Kouření
doutníků patří mezi požitkářské
neřesti, kterým fajnšmekři při zvláštních
příležitostech holdují. Kouření doutníku
by proto neměla být kuřácká droga,
ale pouze příležitostný obřad. Stejně jako
kvalitní alkohol apod.
Tabák je čistě přírodní materiál, který
potřebuje ke svému růstu správnou půdu,
vlhkost a slunce. Nenávidí vítr. Na
světě proto není mnoho míst, kde se tabáku
opravdu daří, takže odpradávna
patřil tabák k vysoce výnosným obchodním
surovinám. Mezi nejvýznamnější
pěstitelské země se řadí Kuba,
Honduras, Mexiko, Nikaragua a samozřejmě
Dominikánská republika. Kuba
a Dominikánská republika patří svou
kvalitou mezi absolutní světovou špičku.
S tabákem je to však jako s vínem,
každý rok může být jiný a každé odrůdě
se jinde daří rozdílně. Všechny odrůdy
mají své charakteristické vlastnosti, které
jsou dány místem zrodu – půdou. Po
kubánské revoluci uteklo mnoho pěstitelů
a výrobců tabáku právě do Dominikánské
republiky, kde našli podobné
klimatické podmínky. Ovšem ani zde se
nedaří každé odrůdě. Například světlý
tabák, který se používá jako krycí list
pro doutníky Stanislaw, se musí dovážet
z údolí řeky Connecticut. Barva i chuť
doutníku záleží na skladbě tabáku a třeba
také na tom, ze které části tabákové
rostliny list pochází. Nejvíce nikotinu
mají například nejvrchnější listy. Když
se tabák sbírá, pečlivě se hned třídí, takže
pěstitel okamžitě ví, které části rostliny
jsou vhodné pro vázací listy, které
pro krycí listy, a které pro samotnou náplň
doutníku. Tabák se suší několika
způsoby, ale na doutníky se většinou
používají speciální sušící „boudy“ s otevíracími
okny, kterými proudí regulovaný
vzduch. Intenzita sušení a jeho délka
ovlivňuje barvu tabáku. Po sušení od-
Jak to bylo
s doutníkem
a ženskými stehny
aneb konec jednoho mýtu!
Mám rád mýty, záhady a všelijaké pověsti či zvěsti.
Pokaždé, když nějaký mýtus padne, jsem na jednu stranu
rád, protože mi jde o to dopídit se faktické pravdy, ale na
druhou stranu jsem smutný, neboť každý mýtus v sobě
skrývá určité tajemno, které při troše fantazie nabízí
netušené možnosti. A tak to jednoho dne bylo
i s doutníky a ženskými stehny. Ušlechtilá neřest, jakými
jsou doutníky, mluvím samozřejmě o pravých vlhkých
doutnících, které se vyrábějí pouze ručně, je spojena
s mnoha až skoro rituálními obřady. Vlastní výrobu
doutníku nevyjímaje. Když jsem se začínal před lety
o doutníky zajímat, kdekdo tvrdil, že ty nejlepší kusy se
vyrábějí na Kubě a ty opravdu nejdražší a nejluxusnější,
válí kypré domorodky na svých velkých snědých
stehnech. Pak prý chutnají opravdu skvěle. Přečetl jsem
nějakou literaturu, ale o ženských stehnech ani slůvko.
IVAN SKLENÁŘ
Jasno do celé věci přinesl až můj dobrý
známý Josef Stanislav, majitel firmy
Mostex, která pod značkou Stanislaw
vyrábí své vlastní doutníky v Dominikánské
republice. S radostí jsem proto
uvítal nabídku celou věc řádně objasnit.
Pûstování tabáku je nároãné na klimatické
podmínky.Tabák miluje slunce,
teplo, vlhkost a kvalitní pÛdu.
KaÏd˘ vazaã za jednu smûnu vyrobí 120 aÏ 150 doutníkÛ. Cel˘ doutník vyrábí sám.
Doutníky se neváÏí na Ïensk˘ch stehnech, ale na pevné tvrdé podloÏce.
Toto je svazek vázacích listÛ
Tabák je jako víno. Je choulostiv˘ a nároãn
˘. KaÏd˘ rok je jin˘. Barva a chuÈ
doutníku, jehoÏ v˘roba je zdlouhavá
a nároãná, záleÏí na mnoha faktorech.
Není divu, Ïe skuteãnû dobré doutníky
nûco stojí.
Zajímavá je zkou‰ka tahu doutníku.
Je–li moc „utaÏen˘“ netáhne dobfie
a naopak.